Irime

~Irime~
Věk: 200
Výška: 170 cm
Původ: Mistral
Pobyt: někde poblíž Anvilu

~Charakter~
Irime je ve všech směrech vnímavá ke svému okolí, snaží se zapadnout mezi lidi a učit se novým věcem, nejraději svůj volný čas tráví v přírodě, protože si s ní díky svému původu velmi dobře rozumí. Občas je dost impulzivní a nevrlá, když má špatnou náladu, umí být také dost nepříjemná a urýpaná, když chce. Na druhou stranu se v ní skrývá jemnost a láskyplnost poupěte, krása a ladnost květiny a vůbec se v ní nezapře fakt, že ačkoliv pochází ze stromu, je to stále žena se všemi svými potřebami, názory a ženskou logikou.
~Životopis~
O nocích, kdy je měsíc v úplňku se říká, že patří mezi chvíle, kdy je magie nejsilnější i na místech, kde už to zdá se, ani víc nejde. Při jedné takové noci se zrodila Irime, zář měsíčního světla příjemně osvětlovala korunu jejího stromu a celému procesu zrození dodávala ještě větší kouzlo a tajemnost. Vítr, který ještě před chvílí čechral větve a listí tohoto majestátního stromu se zvláštními rudými květy se utišil, až téměř zmizel. Ve kmeni stromu se objevila malá vypouklina, potom druhá, až se vytvarovala do podoby mladé ženy, stále však zůstávala zasazena v kmeni stromu, obalena kůrou, jako by ani nežila vlastním životem. Tak by se to mohlo nezávislému pozorovateli na první pohled jevit, ale opak byl pravdou, v kůře se objevily dvě praskliny v místech, kde by měla mít oči, praskliny se rozevřely a v nich se jako dva drahokamy vyjímaly dvě velké oranžové oči s úzkými zorničkami. Jako by takhle zamrzla, děsivá a přesto krásná, avšak to ještě nebyl konec. Kůra začala pomalu opadávat a odhalovat nahé ženské tělo, v té chvíli se žena pohnula a pomalu se začala oddělovat od stromu, její kůže se leskla v měsíčním světle, ale když se na sebe podívala těma děsivýma očima, zjistila, že kůra jí sice opadala na celém těle, ale na rukou jako by po ní zůstala velice slabá vrstva, která spíše než ženské tělo připomínala barvu výhonků toho prazvláštního stromu, ze kterého se zrodila, také ke svým pažím měla dva připoutané, patřily už k jejímu tělu stejně jako její štíhlé nohy, obalené listím a kůrou stromu. Listí jí vyrašilo taky na jiných částech těla, sice nevěděla proč, ale zakrývalo jí hrudník a spodní část těla. To mladá rudovlasá dryáda ještě nemohla tušit, co ji ještě čeká.
Dívka, kterou ostatní dryády pojmenovali jako Irime se rychle učila všem dovednostem a vědomostem ostatních dryád, byla vždy velmi zvídavá a přitom si zachovávala svůj šarm. Mezi ostatními tak vynikala a to hlavně kvůli svému neobvyklému vzhledu, většina dryád měla vlasy zelené, ale její byly rudé jako lidská krev. Když se na to ptala, dostalo se jí odpovědi, že její strom je starší než celý okolní les a tohle je poprvé v historii, kdy se z něj zrodila dryáda, navíc je zdrojem magie v celém lese. Mladá dryáda však rychle duševně dospívala, ostatní ji už neměli co naučit, vždy byly schované v lese, nikdy nepoznaly okolní svět a ani nemohli, když se nemohli vzdálit od stromu na víc jak 300 metrů. Už 20 let žila mezi ostatními, když se rozhodla s tímhle nudným životem skoncovat. Ten rituál znaly všechny dryády už od svého narození. Byl vždy ukryt někde hluboko a teď, když Irime stála před svým stromem a dotýkala se ho jednou rukou, jí byl jasnější než kdykoliv předtím. Rituál odpoutání, ta činnost, které se všechny dryáda děsily a odsuzovaly ho stejně jako pokácení jejich rodného stromu. Když životní energie jejího stromu vstupovala do jejího těla, cítila se tak živá jako ještě nikdy, té energie bylo tolik, že dryády, které ji chtěly zastavit, neměli ani šanci se k ní přiblížit, tak děsivě vypadala. Rituál byl u konce a Irime si zvykala na ten nový pocit života, když ostatní dryády, znechucené jejím činem posbíraly všechnu svou zlobu a sílu a vyhnaly ji z lesa. Chvilkový zármutek, který jí svíral hrdlo jako by se náhle vypařil, když vystoupila z lesa a spatřila Svět, který pro ni byl tak dlouho ukrytý a teď se mohla konečně pustit do jeho poznávání.
Schopnosti:Magie Země -
Zemské hroty