Irime a jeji poznavani světa

Zde bude pokračovat cesta Irime po světě.

"No dobrá, ukážeš mi město? Nikdy jsem v tak velkém městě nebyla a vidím, že je tu spousta zajímavých věcí." Já vlastně nebyla v žádném městě, ale to on vědět nemusí. Pomyslela jsem si a zadívala se na toho chlapce a pak směrem, kterým se díval on. "Máš z nich strach?"

Chlapec
"nikdy ste nebyla v tak velkem městě? to zni celkem srandovně ale dobře. co by ste tak mohla hledat? mohl bych vam ukazat ruzne podniky. obchody , trhy a podobně. take bych vas mohl dovest k lidem kteři by pro vás mohly mit nějakou praci" pote se znova podival na straž.
"no popravdě... nemaji mě radi a já nemam rad je hih"

"Práci?" Zarazila jsem se a chvíli přemýšlela, co to slovo znamená, nějak jsem na to nemohla přijít, ale dělala jsem, že to vím. "Ta práce zní skvěle." Usmála jsem se a udělala malý krok k němu. "Veď mě prosím."

Chlapec
Chlapec tě provedl městem až došel k nějakemu kovaři. vysoky a svalnaty muž. pokud by ses na něj chtěla podivat musela bys hodně vysoko zvednout hlavu Chlapec pozdravil kovaře mavnutim.
"Majstr tahle slečna hleda nějakou prací a taktež neni z města měl byste něco?" muž si tě prohledl od hlavy k patě. "Vyděla vubec někdy prací? Taka drobna malička slečna jak by my mohla prosimtě pomoci?"

Tiše jsem šla za tím hochem a cestou se rozhlížela po všelijakých bytostech, které tu pobýhaly a také po staveních lemujících naši cestu. Zvláštní bylo, že jsme za celou dobu nenarazili ani na jednu dryádu, když už jsem se na to chlapce chtěla zeptat, zastavil se před nějakým urostlým mužem, neviděla jsem mu do obličeje, protože kdybych zvedla hlavu, uvidí on do toho mého. "Jmenuji se Irime, pane Mistře." Oslovila jsem ho tak, jak ho oslovoval ten chlapec, přišlo mi to přirozené. "Popravdě ... o práci nevím nic, proto jsem taky tady a prosím vás, neříkejte o mě, že jsem malá a drobná, protože nejsem." Na svůj původ jsem byla dost velká a to, že jsem byla v podstatě dřevo se s křehkostí, kterou mě označil nedalo spojovat.

Mistr kovař
prvně se zatvařil zamračeně a pak se jen usmál.
"Konečně někdo kdo si na nic nehraje. moje naražky vubec nemusiš brat važně. pro mě je tu vlastně maly uplně každy takže to klidně přeslechni je to takovej zlozvik." pote si tě znova prohlednul.
"takže jseš tu nova a o prací nevíš nic... a já zase potřebuji nějakou pomocnou ruku k praci. sice je pravda že ženy jsou v kovarně rarita ale taky tě přece jen nepustim ke kladivu. jestli teda hceš mit nějakou prací tak ti vše vysvětlim co a ják. jen doufam že aspoň uneseš kus kovu" pote se zasmal pak pokračovala. "Co se tyka ubytovaní Adrajen ti ukaže kde budeš bydlet takže si nemusiš nic schanět a vysvětli ti nějake detaily a podobně. takže budu rad když tě tu zitra uvidim připravenou." řekl a pote se otočil zpatky k vyhni.

Adrajen
chlapec ktery tě tu dovedl na tebe zase mavnul.
"Nějak si tě majstr oblibil. takže ti mam ukazat kde budeš bydlet fajn Kdyžtak já jsem ten Adrajen o kterym se majstr zminil. dostaneš strechu ktera patřila byvalemu asistentovy mistra. mužeš se mě klidně na cokoliv zeptat. Mistr si myslí že musiš pochazet važně z daleka. takže si nejsem jisty jestli se vyznaš v našich zvikach Hihach nasleduj mě" pobaveně se vydal na cestu. bylo to jen par metru od kovarny. dvou bytova budova. otevřel dveře od druheho bytu a ukazal ti tvuj novy skromny přibytek.

Kladivu? To bude asi tohle, že? Ptala jsem se v podstatě sama seb, když jsem zírala na tu podivnou věc, kterou ten muž svíral v ruce. "Děkuji mockrát." Jemně jsem se tomu muži uklonila a následovala opět toho chlapce neznámo kam. "Já jsem Irime, jestli jsem ti to ještě neříkala." Zmatená z toho všeho co se kolem dělo jsem byla určitě a bylo to taky vidět, když jsem však spatřila svůj pokoj, pomyslela jsem si, že bych radši zapustila kořeny někde venku. Udělala jsem pár kroků do pokoje a prohlédla si ho, zatímco jsem se otáčela zpět na toho chlapce. "Děkuji za pokoj. Už půjdeme dělat tu práci?"

Adrajen
"Neni potřeba tolik spěchat mohu tě seznamit s okolim s věcma ktere budeš chtit vědět a tak podobně. nebo mi mužeš řici o mistě z ktereho pochaziš. jak budeš chtit" chlapec se neustale usmival.

"Bylo by fajn,trochu se tu porozhlédnout." Šeptla jsem a podívala se zpod kapuce na toho chlapce. "Já pocházím ze samotného lesa, je však trochu živější, než vaše lesy." Pousmála jsem se a udělala pár kroků směrem ke dveřím. "Je tu něco zajímavého, co mi můžeš ukázat?"

Adrajen
"Woha?! z Lesa? to jsi jako elfka nebo něco takoveho?" na chvily se zamlčel jako by se stratil a pote se otočil nějakím směrem.
"Možna by se ti mohl libit náš městsky park Jojo to určitě mohl je tam mnoho krasnych rostlin. Nasleduj mě." vypadal hodně zaujat a chvilkama si tě pořad prohližel.

"Nejsem elfka, to ani náhodou." Záměrně jsem vynechala druhou část věty, kde bych mu řekla, kdo vlastně jsem. "Park? Co je to park?" Zmateně jsem kličkovala za chlapcem a přitom si dávala velký pozor, abych do někoho nevrazila. Jeho pohledů jsem si všimla, ale jen jsem se nad nimi potěšeně usmála.

Adrajen
Došli ste do obrovskeho mista nebyli zda žadne domy nebo cokoliv jineho. mnoho zajimavych stromu a rostlin,květin ktere jsi ani tam usebe v lese nevyděla. vypadalo to všechno krasně. prochazelo se tu opravdu malo lidi ale dalo se tu naco divat. vzduch zde byl taky čistějši než ve městě. a dodavalo to pocit bezpeči. dokonce zde šlo poslouchat zpěv ptačku jako v lese.
"Tohle je Park. misto kde se chodi lidi odpočivat aby mohly přemyšlet nad lepšimy věcmi. Nejlepši misto ve městě pro odpočinek." řekl s usměvem a posadil se na zem a jen se tak rozhližel po okoly.

Zůstala jsem mlčky stát a zírala na tu nádheru. "Je to tu krásné, trochu mi to připomíná domov. Doma jsou však stromy vyšší a mohutnější, rostliny voní po celém lese a ty stromy ..." Přišla jsem k jednomu a dotkla se ho rukou, trošku mi přitom sklouznul rukáv a na malý okamžik odhalil Nelidsky vypadající konečky prstů. Hned jsem ruku stáhla a otočila se na toho mladíka. Jistě si toho musel všimnout a já čekala, že bude křičet a uteče.

Adrajen
Jen se usmál a tvařil se jako by si ničeho nevšímnul. bylo jasne že to vyděl ale prostě se choval jako že nic. "takove místo bych chtěl jednou vydět svět tam venku musí byt zajimavy. Pověz mi něco více o kultuře kde jsi vyrustala jake to tam bylo? " misto toho ale že by měl byt vylekany byl ještě zvědavějši.

Na chvíli jsem se zamyslela a až potom mu odpověděla. "Bylo to tam tajemné, krásné a nebezpečné. Ale to není nic pro malé lidské chlapce." Dodala jsem tichým a tajemným hlasem a rukou mu prohrábla vlasy.

"Takže jsi vlastně svím zpusobem takovy dobrodruh že?" chlapec byl čim dal tim vice zvědavy. a na tvuj pohyb rukou se jen lehce usmál.

"Co je to dobrodruh?" Zamyslela jsem se nahlas, moje slovní zásoba opravdu nebyla velká, teprve jsem se učila a lidská slova rozhodně zněla zajímavě, občas i legračně.

"Hih to je osoba ktera navštěvuje zvlaštni a tajemna mista hleda ruzne končiny a prohledava jeskině s tim že najde něco zajimaveho tomu se řika dobrodružstvi. při čemž třeba plni nějake prace pro někoho s čimž si vydělava na svoji cestu." řekl chlapec zcela nadšen.