Je to ve válce.

First topic message reminder :

Svět je ve válce hrdinove neuspěly v zastaveni přistaveni Tzulana na pevninu a tak se stahly do pevnosti ktere mohou branit. Země je nini rozdělena na 2 častí
Kraloství Lidu a Tzulanová vláda. Tzulan zabral veškerou zemi na Jihu odkud přišel a jeho hranice dosahuji až pevnosti u Redwoodu. prozatim je ale klid. ani na jedne straně se neděje nic je to až podezřele. zato Elfí a Trpasliči řiše začinaji mit pochyby o tom že by zemi měly vladnout lide. Vskutku važně hodně zla doba.

Lillien
"Lillien to jmeno tak mlade a hloupe a brzo zapomenuto." řekl tak nějak nahlas ale spiš pro sebe. dival se do daly. jako by něco sledoval.
"To ditě? však vám nijak neposlouží.... Ne to bych si nikdy nedovolil vám odporovat! Jak přikažete" stale pokračoval tonem ktery byl celkem mimo ale hlasitě pak se podival směrem na tebe a mavnutim ruky dal povel kostlivcum ale jen 2 Kostlivci se rozeběhly na tebe a přitom hodily zbraně na zem.

Lillien

Rozbehli sa po mne kostlivci, ktorý vška odhodili zbrane. Boli by takto celkom ľahkým cieľom no následne by ma asi prešpenglíkovali šípi od lukostrelcov a to som riskovať nemienila. Mala som predsa len ostať na žive čo najdlhšie. Bola som vycvičená proti nejakým metódam mučenia, teda aspoň tým klasickým. Toto bola mágia a s tou som sa ešte nikdy nestretla. Upustila som môj meč na zem a len som naštvane strhla pohľad na zem. Nebola som blázon, aby som sa pokúsila bojovať v tejto situácii. Bola som len zvedavá, prečo ma nechávajú na žive.

Lillien
jen co jsi upustila svuj meč ucitila jsi tupy zasah do hlavy a pote jsi ztratila vědomy. pote když jsi nabrala vědomi ležela jsi v vlhke a mokre cele nazemi. bylo zde poměrně chladno a tma. nikde nebilo nikoho vidět nebo slišet. (ne takova tma zde nebyla) trocha světla zde dopadala skrze celni okno. chvily jsi tam tedy tak seděla až k tvoji cele přišel nějaky kostlivec a položil ti do cely tac s schlebem a vodou. vypadalo to že se snaži mluvit znělo to jako by drtil všechny zuby v čelisti. "Ty.....kgrhuu Jist nebo umřit.... nechtit umřit to věřit.... ale ani nechtit žit" promluvil

Lillien

Pootvorila som oči. Posledné čo som si pamätala, bola práve otupujúca bolesť hlavy. Spočiatku som videla trocha rozmazane a vlastne som nevidela takmer nič. Pretrela som si oči a s uslzenými očami, od prachu, som sa zapozerala do jemného svetla, ktoré sem prenikalo z okna cely, v ktorej som sa nachádzala. Nevstávala som, len som sa presunula do sedu a chrbtom som sa oprela o chladnú stenu. Začala som si obzerať celu, ako aj prípadné možnosti úniku. Sama som ale vedela, že tu źiadne nie sú. Táto pevnosť bola dôležitá a tým pádom aj dosť dobre zabezpečená, to sa samozrejme týkalo aj väzenia. Pomyslela som si, že my neostáva nič iné, len oddychovať.. aspoň kým to ide. Zobudil ma až zvuk krokov, keď sa k mrežiam dostal kostlivec. Niesol mi tácku s vodou a jedlom. Postavila som sa a pomedzi mreže som si tieto chleba a čutoru s vodou zobrala.
"Prečo ešte stále žijem?" Spýtala som sa po chvíľke trocha chrapľavým a vyschnutým hlasom. Rýchlo som sa napila zopár dúškov vody a následne som sa aj zakusla do chleba. Ak by ma chceli zabiť, spravili by to už dávno. Nemyslela som si, že by kvôli mne plitvali jedom do jedla.

Lillien
"Pán Dostat rozkat.... nechat tě žit.... dat ti jina život změnit pouto.... tva duše. Pán take nevědět proč ty stale žit. proč plitvat natebe svoji moc ale nemoci odporovat" vypadalo to že si tě to prohliži. teď když jsi měla čas si to prohlednout všimla sis že je lehce jiny než ostatni. tamti byli jakby potetovani ruznimy značkamy a to i na lebce ale tenhle nic takoveho neměl.

Lillien
Chvíľku som kostlivca len sledovala. Nechápala som tak úplne, čo svojimi slovami myslí. Pochopila som však, že tento má oćividne aj niečo ako vlastnú vôlu, teda aspoň čo sa rozprávania či základných činností týka. Pochybovala som, že by sa postavil proti svojmu vyvolávateľovi. Pochopila som tiež to, že tu ten nekromancer nie je hlavné "zlo", čo ma nijak neupokojilo. Prestala som jesť a len som sa na kostlivca zapozerala.
"Kto dáva rozkazy tvojmu pánovi?" Spýtala som sa znova, no tento krát bol môj hlas trocha vyvedený z rovnováhy. Nechápala som, od koho by mohol nekromancer prijímať rozkazy. Z rozprávok či legiend, ktoré som počula, som tento druh bytostí považovala za samotárov a zároveň niekoho, kto sa nikomu nezodpovedá.

Lillien
"Buh... To je to co vydavat rozkaz. prava podstata života takoveho mit tu moc... T...... Nemoci vyslovit jmeno....... Mit bidna život rad." pokusil se ktobě natahnout ruku jako kdyby se tě snažil dotknout.

Lillien

Ostala som sedieť ako keby som primrzla na mieste. Nemohla som práve povedať, že by mi dotyk prišiel príjemný. Skôr som stále zvažovala jeho odpoveď.
"Tulzan?" Šepla som skôr pre seba a neveriacky som sa uśkrnula.
"Trepeš somariny.. Tulzan by sa o mňa nezaujímal." Zavrčala som a znova som len sklopila hlavu. Rozmýšľala som, či som radšej nemala bojovať a zomrieť. Po tom mi došlo, že by som aj tak nezomrela. Mala som sa o to aspoň pokúsiť. Nedalo sa povedať, že by som nejaký rituál, ktorý by zo mňa spravil kostlivca, uvítala.

Lillien
"T...... Chtit informace o sila vaše zem..... tahle pevnost nemit moc informace ale vicitit že ty takova vlastnit... když tě ziskat na svoje strana tak ziskat i informace..." řekl jednoduše otočil se a pomalim krokem se vydal z cely ven.

Lillien

Pochopiteľne som dané informácie mala.. a to celkom obstojné. Bolo to kvôli výcviku taktike v reálnych vojenských situáciach, ktoré sa mali stať. Niektorých, ktorý taktiku vymysleli naozaj precíznu, dokonca zobrali na frontu aby ju predniesli tam. Bolo to niečo, vďaka čomu sme sa mohli stať cielmi.. ako sa to stalo teraz mne. Len som sa znova uškrnula.
"Nikdy to zo mňa nedostane." Šepla som a znova som sa vrátila k stene mojej cely, o ktorú som sa oprela. Bola som naozaj zvedavá, ako sa to zo Mňa budú snažiť vypáčiť. Bola som ale pripravená držať jazyk za zubami, nech už sa stane čokoľvek.. alebo som si to aspoň myslela.

"nikdo to ztebe tahat nebude sama to řekneš" bylo posledni co řekl když celu zase zamkl a pote bylo nějakou dobu klid. když pak jsi zaslišela zabušeni z vedlejši zdi. kde pravděpodobně byla dalši cela.
"Hej je tam někdo? žiješ ještě?" ozval se něči hlas odtamad.

Lillien

Ďalej som už kostlivcové slová ignorovala. Pochybovala som, že by som si to zrazu rozmyslela a pridala sa na stranu môjho nepriateľa. Trhlo mnou, keď som zrazu započula niekoho iného, spoza vedľajśej steny. Prikročila som k nej a len som ju začala rukou obhmatávať.
"Zatiaľ. Čo si zač? Posádka?" Spýtala som sa a rozmýšľala som, koľko ľudí mohol nekromancer ešte nechať na žive.

Lillien
"Ani ne... já už tady ležim tak nějak ještě před tim než byla pevnost napadnuta. ale vyděl jsem co udělaly z ostatnimy zajatci nebylo to nic pěkneho a nakonec poslušně pracovaly." ozval se hlas z vedlejši cely.

Lillien

"Videla som, každopádne si tu vytvoril celkom obstojnú posádku z kostlivcov.. typujem že z tej starej." Povzdychla som si a len som sa znova oprela o stenu, pri čom som si sadla na zem. Netušila som, ako by som si mhola pokecať so zločincom, ktorý tu sedel už bohvie od kedy.
"Očakávaš, že sa stane nejaký ten nemŕtvy aj z teba ?" Spýtala som sa nakoniec. Snažila som sa na celú situáciu pozerať s nadhľadom. Veď prećo si trocha nezaftipkovať ? Kričať od zúfalstva môžem aj potom.

Lillien
"To by mě první ti nemrtvaci museli chytit a to se jim nikdy nepodaří Hehe. Podle toho jak jsem tě vyděl jak tě tu přivedly. Ty nebudeš normalni dobrorduh že? pracuješ pro nějaky cech nebo přimo pro kralostvi?" vypadalo to že začinal byt zvědavy.

Lillien

Predstavila som si vychudnutého zlodeja, ktorý poskakuje pred kostlivcami, ktorý sa ho snažia bezmocne chytiť. V momente bol život krajší.
"Jeden z tých šťalstivcov." Poznamenala som jeho smerom, no na jeho otázku som nemienila odpovedať. Mohlo mu to dojsť po tom, čo som z úst nevydala jediného hláska. Nemuselo ho to zaujímať. Nakoniec som si však pomyslela, že by nebolo také zlé si pred smrťou s niekým pokecať.
"Kráľovský výcvikový tábor." Pošepla som po chvíľke.
"A čo ty ? Vražda? Krádež? Velezrada?" Uškrnula som sa, páč sám povedal, že tu bol ešte pred týmto nekromancerom.

Lillien
"Vražda a nějak se necitim vínej. vlastně mě ten Necromancer zachranil život měl jsem jit na popravu ale to je teď už jedno." byl slešet smich.
"takže mam tu čest s vojakem. vlastně ehm... z elitnim vojakem co se nechal chytnut." uchychnul se ale pak nahle z tichnul. na chvily nastalo ticho a pote byla slišet exploze. a valečnej pokřik několika vojaku. to bylo však jedine co dosahovalo do cel.
"Zajimavy. někdo přišel zpachat sebevraždu?"

Lillien
"K.RVA!" Zrevala som, pri čom som v momente pribehla k mrežiam, ktoré som chytila do oboch rúk.
"Vystrelila som rpedsa červený.. ČERVENÝ!! Nemali sem dolieť bez podpory.. nemajú šancu !" Začala som mixlovať s mrežami, čo bolo pochopiteľne nad moje sily. Zomrú.. všetci.. Prebehlo mi hlavou a ja som sa len zviezla na kolená. Nahrnuli sa mi do očí slzy a opustila ma v podstate hocijaká nádej, že moja smrť vôbec na niečo bola. Netušila som.. prečo .. prečo si nevšímali môjho varovania a aj tak zaútočili.

Lillien
"nevšimly si varovani že? mam dojem že jsem už něco podobneho vyděl. ale to volaly o posily a nic. Přišli ste nepřipraveni vubec nevite kdo proti vám stoji ale ještě možná mate naději na přežiti." řekl a pote jsi slišela ty same kroky co předtim. před tvoji celou staly 4 kostlivci otevřely mřiže a ihned tě vyzvedly a tahly tě někam prič. všichni čtyři byli označkovani. odvedly tě do hlavniho salu ktery byl zevnitř na venek zabarikadovan. u velkeho stolu stalo několik nemrtvych a taky necromancer.
"Nemužem se zdržovat Přivažte ji na stul!" vydal povel a kostlivci se stebou pokusily švihnout na stul.

Lillien

Ani som nestihla zaregistrovať kostlivcov, keď som sa zrazu ocitla v hlavnom sále. Zapoćula som si jeho rozkaz a v momente som pohľadom strelila po kostlivcovi, ktorý mienil jeho príkaz splniť. Keby som ho teraz zabila.. kostlivci by sa rozpadli.. a oni by to prežili.. napadlo ma, a v momente, keď sa ma kostlivec znova pokúsil dotknúť, prechytila som ho za jeho kosti na predlaktí a bez problémov som ho cez hlavu prehodila do zeme. Bol celkom ľahký, takže mi to nerobilo žiaden problém. V rýchlosti som sa rozbehla ku nekromancerovi a z vnútrajška vysokej vojenskej boty, som vytiahla menšiu dýku. Chcela som s ňou Nekromancerovi prebodnúť srdce.

Lillien
Necromancer se natebe otočil zpřima doběhla jsi skoro až k němu a pokusila jsi se probodnout jeho srdce když vtom do rany vletěla jedna z litajicich lebek co se kolem Necromancera neustale vznašely. Necromancer vypadal timto pobaven.
"Zabavily ti zbraně ale neprohledaly tě uplně... přece jen to jsou omezenci" prohlasil a pote mavnul rukou a tim tě odhodil pomoci nějake vlny na stul" Litajici lebky se ti zakously do ruk a nohou a tlačily tak natebe dolu takže ti blokovaly pohyb.
začal pronašet nějake zaklinadla. hlas se ti vrival do hlavy a slova byla tobě neznama. dalo by se řict že cely jazyk kterym mluvil ti byl neznamy. když vtom nahle všechno utichlo. slišela jsi jen svuj vlastni hlas vnitřni ale pokud by ses pokusila doopravdy promluvit tak to nešlo.
Lebky tě pustily a ty jsi se postavila na vlastni nohy. v tu chvily jsi věděla co je špatně. nebyla jsi to ty kdo se híbal tve tělo tě neposlouchalo. a přitom jsi byla uplně při vědomi. jeden z kostlivcu ti vratil tvoji vlastni zbraň a ty jsi ji přiložila ke krku Necromancera. Všichni kostlivci kolem se rozpadly a v tu chvily do haly vtrhly tvi přatele i tvuj momentalni šef. vypadalo to že měly radost když tě vidi tam kde jsi že jsi dostala Necromancera. bližily se k tobě v te chvily se však Necromancer usmál a ty jsi švihla svou zbrani hned po prvnich tvich přatelych kteři tak s fontanou krve padaly zaraženě k zemi. jak šilena mašina jsi se rozběhla vraždic zaskočene přatele. až na tveho šefa ktery tvuj utok jako Jediny vykril. Toho ale zasahl Necromancer nějakou divnou kouly a odpalil ho tak mimo halu. když bylo po všem došel k tobě necromancer a dal ti dalši povel to už jsi ho slišela.
"Teď mi řekni vše co víš o ......" Zamlčel se něco se roztřaslo v celach a pote byl jen slišet Křik nějakeho chlapa když pravě je v te největši stazi agrese. netrvalo dlouho když se ve dveřich oběvil Kostlivec bez označeni i z nějakym mužem. Necromancer se otočil ke dveřim a začal utikat. Muž měl ještě pouta s řetězy na rukou a miřil si to přimo k tobě. ty jsi si to zase miřila přimo k němu. kdo vy jestli jsi byla ještě při vědomi ale věděla jsi že ho teď tve tělo bude chtit zabit když nahle ten muž ti napalil takovou pěst do hlavy že tě ihned poslal k zemi. v te chvily po te bolesti jsi ucitěla zase pohyb vlastnich prstu.
"Takhle se chova kralovskej pes?!"

Spoiler:

Lillien

Netušila som, čo sa so mnou deje. Musela som sa pozerať na to, ako sama zabíjam všetkých tých, ktorý boli toľke´roky mojimi priatelmi.. spolubojovníkmi.. mali ešte život pred sebou a ja.. som im ho ukončila. Vyzeralo to tak, že chce odo mňa dostať nejaké informácie. Popravde mi teraz bolo úplne všetko jedno. Chcela som už len jedno.. zomrieť.. V tom bolo počuť rev v agónii nejakého muža, ktorý sa zrazu objavil sn eoznačeným kostlivcom v jedných z dvier. Kostlivec hneď začal utekať a ja som si to namierila priamo k tomu mužovi. Tvárila som sa úplne neutrálne. Bolo mi už všetko jedno. Zrazu som pocítila otupujúcu bolesť, až som sa neudržala na nohách. Znova som mala moje telo pod kontrolou. Ruky sa mi roztriasli a ja som sa pomaly.. veľmi pomaly postavila. Takmer v momente som znova skončila na kolenách. Z očí mi tiekli slzy a cez zaťaté zuby som sa snažila zabrániť vzlykom. Neplakala som od bolesti, strachu.. či podobne.. bolo to práve kvôli tomu, čo som sama spravila. Naozaj som uverila tomu, že som to bola ja.. bolo to predsa moje telo. Nebola som ani schopná tomu to mužovi odpovedať. V očiach sa mi len objavila čistá a nefalšovaná nenávisť. Takú, ktorú som ešte v živote k nikomu necítila. Bola to ako nejaká agónia.. ako keby ma celá táto nenávisť spalovala až do morku kostí. Prsty som pomaly ovinula znova okolo rukoväte svojho meča.

Lillien
"Mužeš to teď vzdat a jit za svimy přately nebo mužeš vzít život do vlastnich rukou a udělat soud tomu jenž zabil tvoji slibnou budoucnost a tve přatele. A ne nejsi to ty ta co je zabila. Rozhodni se" naznačil ti podani ruky. podle hlasu ti mohlo dojit že to je ten muž z cely ale to bylo pro tebe teď uplně jedno.

Lillien

Nehovorila som nič. Len som sa stále s rozzúreným pohľadom pozerala na muža, ktorý ma viac menej zachránil. Nemala som ani nad čím uvažovať. Prijala som jeho ruku tou, v ktorej som momentálne nemala meč. Chcela som len jedno, pomstu. Chcela som zabiť toho, kto bol za toto zodpovedný.. kto ma prinútil k zabitiu všetkých, na ktorých mi kedy záležalo.

Lillien
"Spravná volba" Vyprovodil tě ven Kostlivec vás nasledoval. venku byla jen hromada kosti. a na mistě kde měl ležet tvuj šef nebyl nikdo. Brana byla rozpadla takže ste se mohly normalně vydat prič. znamky po Necromancerovy nikde.
" v Utikani je dobrej..." dodal do vzduchu a rozhlednul se po okolí.