Je to ve válce.

First topic message reminder :

Svět je ve válce hrdinove neuspěly v zastaveni přistaveni Tzulana na pevninu a tak se stahly do pevnosti ktere mohou branit. Země je nini rozdělena na 2 častí
Kraloství Lidu a Tzulanová vláda. Tzulan zabral veškerou zemi na Jihu odkud přišel a jeho hranice dosahuji až pevnosti u Redwoodu. prozatim je ale klid. ani na jedne straně se neděje nic je to až podezřele. zato Elfí a Trpasliči řiše začinaji mit pochyby o tom že by zemi měly vladnout lide. Vskutku važně hodně zla doba.

Wanda
"Já zde jen dělam svuj kšeft. co ty maš snima společneho mě zajima jen ze zajimavosti a zabil jsem je protože tě chtěly zabit ne abych to udělal tak že si je zabila ty. vlastně stale hledaj vraha. a jakmile odsud zmizim pravděpodobně padne podezřeni na tebe. měla by jsi utect. ale mam dojem že ten co tě tu dostal už zde nebude. nebo aspoň ne živy." prohlasil cela klidně a bez problemu zamiřil k pobřeži.

Jaijna
"Temny cech si tě sám najde ale zda li to je dobře nebo ne to nevím. pokud bys však hledala žoldneře možna bych znal odpověď" řekl kratce a loknul si

Irime
"Víte že mate pěknej hlas slečno? to je mi jasne že nejste vrah to byste nebyla tak napadna. ale tak možna něco hledate. znam ulice tohoto města jako svoje vlastni prsty mohu vám nějak pomoci?" řekl chlapec a rozhlednul se opět po okoli.

Lilien
Předvolaly tě před velitele s dalšima tveho věku. ale misto velitele tam postaval nějaky muž podle šedin už měl něco za sebou. ale jeho postava stale stala rovně a pevně. přes prave oko měl jizvu a měl ho neustale zavřene. u pasu měl meč a oblečeni neseděl ani kralovske jednotce či jakemukoliv jinemu kralovskemu odděleni.
"To jsou teda mi zbojnici?" řekl kratce a pote si vás prohledl od hlavy až k patě.
"Dobře vypadaj zdatně. Takže mladeži kdo jsem vám muže byt uplně jedno. pravě od teď spadate pode mě dokud nevyřešite svoji misi. Nějake otazky?" chvily vyčkaval a nikdo se neodvažil hlasit.

Lilien

Práve som mala jednu z tých výnimočných voľných chvíliek, keď sa predvolali pred velitela. Pravdepodobne išlo o nejakú ďalšiu vychádzku či podobne. Poslednú dobu som na ne chodievala často. Obliekla som si klasické výcvikové oblečenie a následovala som poslíčka. Obehli sme ešte niekoľko stanov, v ktorých spávali aj ostatný približne v mojom veku. Vychádzala som s nimi dobre, teda aspoň som sa o to snažila. Pozdravila som ich a len čo sme prišli do veliteľskej budovi, pozornejšie som si prezrela muža. Jeho otázka ma moc nezaskočila. Aj keď sa mi nepáčil práve výraz zbojníci, nič som s tým nespravila.
"O akú misiu sa jedná pane?" Spýtala som sa, keď nás vyzval ku položeniu nejakých otázok. Pozerala som sa pri tom mužovi do očí, teda skôr do toho jedného páč druhé mal stále zavreté.

Irime

Už jsem si začínala myslet, že ten chlapec někam odběhne a nebude si mě dál všímat, ale to jsem se pletla. Co já tu vlastně hledám? Zeptala jsem se sama sebe a ta otázka mě na chvíli umlčela. "Proč mi chceš pomáhat?" Optala jsem se ho místo odpovědi, radu toho starého muže jsem si totiž vzala k srdci a nevěřila jsem nikomu, ani tomu malému dítěti.

Jaijna

Naučit se novým schopnostem. Zopakovala jsem mu.

Keveak
Pokýval jsem na srozuměnou vůči Illerien a zhuboka jsem natáhl vzduch do svých plic. Musel jsem uznat že byla opravdu dobrou stopařkou. Rozhlédl jsem se po okolí a vyhledal alespoň trochu kryté místo, kde se dal rozbít tábor. Posbíral jsem po okolí dřevo a za pomocí křesadla rozdělal oheň. Odložil jsem si nedůležité věci a svůj meč položil hned vedle sebe. Byl jsem si jistý že neodejdem do zítřejšího rána. Ulehl jsem na zem a sledoval oblohu měnící se mi před očima. "Stále doufám že to za ten čas a úsilí stojí." zamumlal jsem ticha narušující jen praskající oheň. Naposled jsem si prohlédl oblohu a zavřel oči a nechal se unášet sny a vzpomínkami.

Lilien
"už jste určitě slišely o pevnosti Sylvania. samostačna pevnost s normalnim obyvatelstvem skoro by se dalo řici že nedobytna... ale to by se jen dalo řici. je tomu přibližně tyden co sme odtamtud dostaly poslední zpravu a to byli informace o Tzulanovych špionech. Ta pevnost je pro kralovstvi přiliš duležita a proto ste byli vybraní vy aby sté se tam vpližily a zjistili co se stalo popřikladně to vyřešily. řekněme že když svoji misi splnite tak se za vás i přimluvim a trenink by vam skončil předčasně." pote se zamlčel a vyčkaval na dalši dotazy.

Irime
"řekněme že mam tak trochu talent na to vycitít osobu. a citím že jednou bys zase mohla ty pomoci mě kdybych to potřeboval." řekl jednoduše a prohližel si straže u brany.

Jaijna
"tak to ti teda nepomohu. budeš se holt muset nějak zalibit temnemu cechu." řekl prostě a dopil lahev.

Keveak
Usnul jsi. netrvalo dlouho když jsi otevřel oči. nevěděl jsi jestli je to sen nebo realita. ale stal jsi u něčeho obrovskeho. vlnilo se to a taky to vypadalo jako stin něčeho obrovskeho. mluvilo to tak hluboce až jsi to slišel přimo v hlavě.
"Co hledáš mladiku. tvoje cesta bude přiliš trnita jsi připraven na to počem toužíš? je tvoje duše připravena na skutečnost?"

Lillien


Vypočula som si cieľ našej cesty. Nedalo sa povedať, že by sa mi to práve páčilo. Boli sme vojaci, toto boal práca skôr pre zlodejov a špiónov. Nakoniec som si však len prikývla hlavou, aj keď na jazyku som mala ešte poslednú otázku.
"Kedy je nástup pri bráne pane?" Spýtala som sa poslednú otázku. Predsa len, táto cesta nebude trvať práve najkratšie. Každý z nás sa musel zbaliť a pripraviť si veci na cestu. Síce sme to robili v podstate každý deň, typovala som, že to každému zabere maximálne tak desať minút. Možno by to zabralo aj viac ale, mi sme v stanoch neptorebné veci proste nemali. Popri čakaní na odpoveď som rozmýšľala, kde som si nechala sadu kockového pokra. Typovala som, že bude niekde pod posteľou alebo tak.

Wanda

"jak mě dostal?" rozešla jsem se za ním. Jestli jsem předtím byla zmatená, tak teď už jsem ho absolutně vůbec nechápala. "Musíš pořád mluvit v hádankách?"

Keveak
"Jak bys mohl tušit po čem toužím? Jak bys mohl vědět co chci? Nehraj si na někoho kdo by mohl hledět do mé duše... Všechny cesty jsou trnité, v tom není žádné kouzlo. Každá překážka se dá překonat pokud se o to pokusí." Protřel jsem si oči a zahleděl se na tvora, který mě vzbudil nebo si hraje s mou myslí. "Co ty očekáváš od tohoto rozhovoru?"

Agronak

Poté, co jsme nalezli crater-like místo, se už začalo stmívat a tak jsem Keveakovi pomohl se stavbou provizorního tábora a šel jsem se trochu důkladněji poohlédnout po celém místě.

Lilien
"za pul hodiny před branou" řekl a pote vyšel ven přimo k braně.

Lilllien

Prikývla som a len som sa pozerala, ako odišiel k bráne tohto výcvikového tábora. Mala som pol hodinu, čo bolo viac než dosť. Na asi päť minút som ešte prehodila reč s niektorými brancami a následne som sa vidala k stanu, v ktorom som mala lôžko. Najprv som si pripravila oblečenie. Nedala som si na seba ťažké plátované brnenie, ktoré mi prišlo viac než zbytočné. Stažila kožená vesta poprešívaná destičkami a vojenská sukňa s podobného materiálu. Následovali už len vysoké boty a kožené chrániče na predlaktia splu s rukavicami. Meč som si spolu s remeňom priviazala o opasok, prehodila som si cez ramená dlhší plášť a následne som si ešte zobrala vojenský batoh s rôznymi vecami. Nejaké sušené jedlo, sada pokrových kociek, mapa, kovová panvica, kovový hrnček a kovová lyžica. Nemohla chýbať ani čutora s vodou, ktorú som však mala pripevnenú k opasku, spolu s dýkou na rôzne využitie. Taktiež som si zabalila kresadlo a pod vak som si nezabudla uviazať ani menšiu sekeru. Následne som vyšla zo stanu do stájí, kde som si prebrala môjho koňa. Mal čisto čiernu farbu. Vychovávala som ho už v podstate od malička, každý tu mal vlastného. Náš výcvik bol drahý no kvalita zaručená. Osedlala som ho a pripravila na cestu. Následne som mu po bokoch zavesila batožinu a ešte nejaké deky. Pohľadom som začala skúmať oblohu, chcela som odhadnúť, aké asi bude počasie. Nakoniec som ešte ku koňskému sedlu priviazala tulec zo šípmi a luk v nepremokavom puzdre. Bola som pripravená. Čakala som, že mi však ostane viac času. Celá príprava mi zabrala asi dvadsať minút a tak som už radšej zaviedla môjho koňa k bráne, kde som už niektorý branci čakali. Zatiaľ na koňa nikto nesadal, predsa len, nechceli sme kone zaťažiť a ešte ani neodísť z tábora. Keď sa sem dostavil človek, ktorý s nami mal misiu, vyśvihla som sa na sedlo môjho čierneho koňa a rukou som si stiahla kapucu z plášťa na hlavu. Zobrala som opraty do rúk a čakala som, kým celá naša skupina vyrazí.

Lilien
když muž dorazil jeho kuň ani on nasobě neměl žadnou zbroj nebo jine vybaveni. jedine co měl byl meč u pasu. nasledně naskočil na koně a dal povel k vyjezdu. po dobu cele jizdy zakazal jakekoliv rozptilovani. a tak cesta byla poměrně nudna ale oto rychlejši. přibližně cesta trvala den a par hodin když ste dorazily k lesu kde váš vudce zastavil.
"když budete pokračovat timhle lesem nemužete pevnost minout. počkam na váše zpravy zde tohle je čistě vaše mise budu očekavat brzke hlášeni. kdyby vám šlo o život mate svoleni se stahnout. stale netušime co se tam stalo nezapomeňte na to"
pote začal rozkladat ohniště před lesem.

Lillien

Zosadla som z koňa, čo asi spravili aj ostatný. Zatiaľ čo muž začal rozkladať ohnisko, postavili sme si menší tábor. Nijaký veľký oheň a hlavne sme nepoužívali žiadne mokré drevo, ktoré by dymilo. Vyraziť teraz by bola hlúposť, alebo aspoň pre niekoho.Rozhodne sme tam ale nemohli nakráčať všetci naraz. Inokedy by sme si ťahali slamky no teraz som sa sama rozhodla, že tam vojdem ako prvá. Ako prvá na prieskum, ako tam vyzerá situácia. Teda pochybovala som, že nájdem cleú pevnosť vyvraždenú. Musela som však spraviť jasné úpravy. Nikto by predsa len neveril žene s mečom. Proste som sa musela zamaskovať, na chlapca. Dala som si dobre prešívanú vestu a s plátnom iného oblečenia som si stiahla hrudník.
"Večné to požehnanie žien.." Zamumlala som si skôr pre seba ironickým hlasom. Bola pravda, že k mojej profesii sa zväčša hlásilo iné pohlavie, a to vedeli aj naši nepriatelia. Počkala som, kým sa nezačne stmievať.Hrala som poker s ostatnými či som si snažila po dlhej ceste čo najviac oddýchnuť. Nakoniec som koňa doniesla k jednému branośovi zo slovami, nech sa mi o neho zatiaľ postará. Zobrala som si zo sebou len remeň s mečom. Rozpustila som si vlasy, ktoré som si orezala tak, aby mi siahali len po ramená. Následne som si ešte vyzliekla rukavice a ruky som ponorila do blata. Nikdy to nebola čistá práca. Zamazala som si vlasy, ako aj tvár a následne som si ruky utrela do oblečenia. Naschvál som na sebe nemala nič, čo by nosilo symbol výcvikového tábora z ktorého pochádzam. Hnedý.
"Tak ja idem, za úsvitu snáď budem späť." Ohlásila som sa jednému z branošov, ktorý držal hliadku v tábore a následne som ako tá prvá línia vośla do lesa. Tento krát som na sebe nemala kapucu. Ruku som mala stále položenú na rúčke meča a skúmavým pohľadom som sledovala okolie. Nakoniec som prišla až k bráne do pevnosti. Trocha som si poupravial remeň, ktorý mi išiel cez stiahnutý hrudník a upevňoval mi na chrbte tulec zo šípmi a lukom. Zovrela som ruku v päsť a pár krát som do brány na mieste, kde boli dvere, udrela. Čakala som, či sa niekto ozve alebo či mi niekto otvorí.

Jaijna

To bych ho ale nejdřív musela najít. Koukla sem na něj jak na blba. Celou dobu mu tu vykládám jak ten cech potřebuju najít a on mi řekne že ho musím najít. Nebo spíš řekl něco v tom stylu. Vůbec sem nechápala jeho opilé řeči. Určitě je to úchyl jako Řízek! Znechuceně jsem se zasmála když sem si vzpomenula na Řízka.

Lilien
Brana se otevřela. v te chvily na tebe zaval chlad ikdyž to nebyl klasicky chlad. ve vzduchu bylo citět něco zleho něco temneho.
naměsti bylo prazdne. trava a podobně ležely mrtve šede jako by tudma prošel mor zato les všude kolem byl taky živy. ale v okoli pevnosti. ani živačka vše zde bylo puste a prazdne. i naproste ticho zde vladlo.

Lillien

Nepáčilo sa mi to. Pomaly som vstúpila do vnútra, aj keď všetky moje zmysli kričali, aby som odtiaľ zdrhala a už sa nevracala. Hold povinnosť bola povinnosť a ja som nemienila dezertovať kvôli blbému pocitu. Pomaly som vstúpila do nádvoria pevnosti a hlavu som pootočila smerom k bráne.. nikto.. Z púzdra som vytiahla šíp s červeným perím spolu zo šípom s klasickým bielym perím a do druhej ruky som zobrala luk. Nechecla som však ešte vystreliť varovný šíp pre tábor, nebola som si predsa istá, čo sa tu deje. Možno len všetci išli na.. večeru ? Sama som vedela že to je blbosť. Vždy bola nejaká povinná hliadka. Pripravila som sa k strelbe, aj keď tetivu som ešte nenaťahovala a samotný luk som mala sklonený k zemi. Obzerala som sa po okolí a čakala som. Bolo mi jasné, že ma teraz ten niekto, kto je za toto zodpovedný neumožní taký ľahký útek z pevnosti.

Lilien
jen co si se dostala do středu pevnosti se nahle brana zavřela bez toho aniž by se oto někdo postaral.
v tu samou chvily se ze země zvedl prach a vyděla jsi jak přimo před tebou něco ze země leti. po chvily ti došlo že to je kostlivec ktery ihned s napřahnutim mečem z hora tnul směrem dolu. v tu samou chvily byl slišet ve vzduchu něči šileny smich.

Lillien

Nemohla som uveriť tomu, čo vidím. No, skôr som nemala na výber a asi len vďaka reflexom som sa stihla uhnúť do strany tak, aby kostlivec preletel naprázdno. Započula som ten smiech, ktorý sa mi ozíval až v morku kostí. Predsa len, na toto ma nemohol pripraviť žiaden výcvik. Rýchlo som stihla spraviť vec, ktorou by som viac menej varovala ostatných. Vystrelila som šíp s červenými pierkami ponad bránu tak, aby dopadol do lesa smerom k táboru. Vedela som, že ak sa nevrátim, tak vyšlú ďalšieho. Hneď čo by však spatril šíp zapichnutý v strome alebo v zemi, tak by nemaly padnúť do pasce, do ktorej som padla ja. Signalizovalo to predsa len smrteľné a zároveň neznáme nebezpečenstvo. To už som však do luku nasadila druhý šíp, ktorý letel kostlivcovi priamo do hlavy. Ako som mala zabiť niečo, čo už bolo mŕtve ? Napadli ma dve veci a toto bola jedna z nich. Typovala som však, že bude fungovať len tá druhá. K nej som ale nemala pri sebe tú pravú zbraň. Predsa len, mečom len ťažko niekoho rozdrvím na malé kúsky.

Lilien
šip proletěl lebkou a v tu chvily se kostlivec sesipal na zem na hromadu kosti. jakmile jsi vyděla pronikat šip lebkou na skrz všimla sis že nějaka ruda zaře jako krev obklopila v te chvily lebku a pote zmizela. to nasledovalo v rozpadnuti kostlivce. to už se ale ze země v pětiuhelniku kolem tebe ze země rvalo dalšich 5 kostlivcu.

Lillien

Luk som si znova dala na chrbát a tento krát som tasila meč.
"Takže tomu stačí rozraziť lebku." Zamumlala som si skôr pre seba a pozrela som sa na kostlivcov, ktorý ma obklopili. Druhú ruku som si nechala voľnú, páč som usúdila, že ju budem potrebovať nezamestnanú. Pootočila som mečom vo vzduchu smerom k jednému z kostlivcov, následne som ale prikročila k tomu, ktorý stál za mnou a presným, rýchlym sekom som mu chcela preseknúť lebku. Ak by môj sek vyblokoval, chytila by som mu kostenú ruku a potiahla ho do stredu kruhu, ktorý okolo mňa vytvorili. Sama by som sa tým pádom dostala na jeho okraj a aspoň by som nebola tak zraniteľná zo všetkých strán.

Lilien
dalši padl k zemi ale to už natebe vyskočily všichni čtiři nahoru stejny utok jak u toho prvniho. smich ustal ale to vyměnilo divny chlad divnou auru všude kolem. vše bylo tak nějak trochu těžši.

Lillien

Rýchlo som uskočila smerom ku jednej z budov, ktoré boli súčasťou pevnosti. Keďže som sa mojim výpadom dostala na okraj ich zovretia, nebol zas taký problém týmto spôsobom uskočiť mimo ich dosah. Akonáhle dopadli na zem, spravila som ďalší výpad do predu a v sekvencii rýchli sekov som sa snažila preseknúť lebku kostlivcovi, ktorý bol ku mne najbližšie. zároveň som si však dobre dávala pozor na ostatných pomocou periférneho videnia. Nemyslela som si, že by ma týto kostlivci dokázali poraziť. Problém bude skôr s tým, kto ich vyvolal.

Lillien
zabila jsi 2 kostlivce celkově už vlastně 3 v tom se ale kolem tebe ze země vyrazilo dalšich 10 a krom toho po hradbě pevnosti se oběvilo 5 kostlivych střelcu všichni však staly a držely si odstup. přestaly se bližit nebo bojovat. vtom ze dveři od hlavniho salu pevnosti vyšel nějaky muž.
"Kdo si to dovolil rušit spanek me nove legie? nějake ditě? kterej blazen tě sem poslal." bylo divne vydět jak se kolem něj vyřily lebky.

Spoiler:

Lillien

Je ich tu moc.. celá posádka pevnosti.. tomuto sa nevyhnem. Pomyslela som si, keď som sa postavila do obranného postoja a premerala som si lukostrelcov na hradbách. Nevidela som moju nádej na prežitie v živom tvare moc dobre. Divila som sa, že sa na mňa tento krát nezosipali. Roztrhali by ma na kúsky bez väčšej námahy. Bola som dobrá no nebola som žiadny mág a ani boh...Dôvod sa po chvíľke objavil sám. Premerala som si muža od hlavy až po päty a s mrazivím pocitom na chrbte, som si uvedomila, že by ma vedel poslať na onen svet lusknutím prstov... pravdepodobne.
"Lillien, ak si sa pýtal na meno..." Odpovedala som mu, pri čom som meč pomaly sklopila k zemi.
".. nekromancer." Dodala som. Bola to aj zároveň otázka no.. čo iné by to bolo ? Však kto iný by dokázal rozdrtiť celú posádku a následne si ich kostry podmaniť a prinútiť ich, aby bojovali na jeho strane ? Jedine nejaká podivná a pre mňa kacírska mágia.