Je to ve válce.

First topic message reminder :

Svět je ve válce hrdinove neuspěly v zastaveni přistaveni Tzulana na pevninu a tak se stahly do pevnosti ktere mohou branit. Země je nini rozdělena na 2 častí
Kraloství Lidu a Tzulanová vláda. Tzulan zabral veškerou zemi na Jihu odkud přišel a jeho hranice dosahuji až pevnosti u Redwoodu. prozatim je ale klid. ani na jedne straně se neděje nic je to až podezřele. zato Elfí a Trpasliči řiše začinaji mit pochyby o tom že by zemi měly vladnout lide. Vskutku važně hodně zla doba.

Keveak
po chvily po tve obědnavce k tobě donesl Hostinsky korbel a taky položil jeden na druhe misto u stolu. chvily na to došla nějaka žena a sedla si tam "Zdravím, Proč někdo jako ty by hledal zločince jako je Illerien?"

Spoiler:

Jaijna
došla jsi do lesa nad městem.

Keveak
"To je jednoduché. Cestuji světem a poznávám taje všech míst. Neměl jsem moc příležitostí poznat vše a teď se mi naskytla příležitost získat na svůj pomyslný seznam další řádek." Hluboce jsem se napil z korbelu a poprvé stočil svůj pohled na ženu. "Také bych se mohl zeptat proč pracuješ nebo spolupracuješ s někým, prý tak nebezpečným. Nebo možná proč si se dala na dráhu zločince." Jelikož mě nebavilo postávat u krbu, ležérně jsem se rozvalil ke stolu.

Jaijna

Sedla jsem si na větev jehličnatého stromu. Okolí bylo tiché a prázdné. Tak jak sem potřebovala. Trocha relaxace. Okolo nad hlavou mi poletovali ptáci. Byli modří s dlouhým ocasem pro mě neznámý druh. Tiše jsem je se zájmem pozorovala. Možná to bylo mé tajné přání umět taky létat a nebo být modrá. To už ale bylo ve hvězdách. Jak sem tak seděla začala jsem přemýšlet o tom proč vlastně lovím lidi. Bylo mi jasné že to není moc čestná a slušná práce. A hlavně. Potřebovala jsem najít nějaký cech lovců hlav jako jsem já. Přiučit se novému a vybudovat si zázemí. Nejlepší by byl cech nějakých lovkyň aby po mne neslintali další úchyláci jako byl Říze. Dobrou chuť! Vytáhla jsem si zbytek cukrátek a začala je dále pojídat. Růžové a modré. Byla dobrá. Přioomínalu mu mé dětství ikdyž jen matně. Čas svobody a čas kdy jsem neměla tolik starostí.

Keveak
"tak takhle... hmm dobrodruh" chvily se odmlčela jako by vzpominala.
"Někdo jako já nemusi dostat pravo volby čim hce byt tak jsem tim co my nabidla ulice." Napila a pote se vratila k tematu "Illerien Patři dle smlouvy společenstvu ale byla zajata ikdyž je vlastně pravda že unikla... a co je mi zname miři k ... hmm možna bych ti byla ochotna zaznamenat na mapě misto kde by ses sni měl určitě sejit ale nic neni zadarmo. jakmile skončiš s Illerien to co potřebuješ dovedeš nam ji sem jestli to odpřisahneš tak sme domluveni" Dopila.

Jaijna
Seděla jsi na větvi a rozjimala o životě. kolem tebe žila přiroda ale nikde žadny člověk nebo kdokoliv jiny.

Keveak
"Dovést či donést. Dvě různé věci a rád bych věděl zda se bude bránit. Nejsem nijak nakloněn bojovat s někým kdo by mi pomohl." Upil jsem opět z korbelu. "A co to vlastně znamená patří? Zde je provozováno něco podobné otroctví? Nebo je to něco jako závazná smlouva lidského těla či duše?"

Keveak
"to zda li bude chtit to nevime. už se měla sama ozvat když je na svodobě a ktomu druhemu... spiše ta druha možnost. ale to si necham pro sebe." Prohlasila a čekala na tvoji reakci.

Keveak
"Nu budiž, dejte mi její přibližnou polohu a po tom co budu mít vše co potřebuji a ona přežije či mě nezabije, přivedu ji zpět do města." Dopil jsem svůj korbel piva a položil jej na stůj s pár mincemi. "Ovšem neslibuji stoprocentní záruku jejího dopravení bez újmy na zdraví"

Keveak
"Dobře" Vytahla mapu a ukazala ti misto ktere sedělo jižně od města v malo hornate oblasti.
"pokud vyraziš hned určitě ji přibližně někde tady potkaš." taktež zaplatila a pote si to zamiřila ven.

Keveak
Přikývl jsem v dík a vyrazil z města rychlým krokem. Hned jak jsem se dostal z města podíval jsem se opět na mapu. Určil jsem si nejrychlejší cestu a klusem jsem se vydal do hornaté oblasti. "Teď jsen doufám že mi to za ten čas bude stát." zamumlám si pro sebe.

Jaijna

Dala jsem si ještě pár růžových i modrých cukrátek. Poté jsem pomalu uzavřela vak s nimi a uschovala si je.
Seskočila jsem ze stromu a vydala se směrem zpět do města. Pomalým krokem jsem mířila do nějakého hostince. Prošla jsem kolem stráží u brány které jsem pozdravila. Poté jsem došela do baru který se jmenoval Žlutá Vlajka.
Otevřela sem dveře které lehce zavrzali a opět je zavřela. Dobrý den. Popošla sem k barbanovi. Měla bych menší prosbu. Hledám tu cech lovců lidí. Nejlépe ženský. Šeptla jsem mu.
Bylo mi více než jasné že to asi nebude vědět nebo se mi vysměje do obličeje. Ale s tím jsem počítala. Takže teď mi nezbývalo nic jiného než akceptovat jakoukoliv odpověď co mi řekne. Pokud mi tedy bude chtít odpovědět, možná mě jen odbije. No. Nechám se překvapit. Zasmála jsem se škodolibým úsměvem.

Keveak
čas letěl a ty jsi dorazil na zminěne misto. přes hornatou oblast vedl jeskiny tunel ktery byl přimo zaznamenan na mapě. ale prozatim tuďma ještě nikdo neprochazel.

Jaijna
"Ale Ale slečno... přece si nemyslite že Hostinsky něco takoveho bude vědět teda když jde o Zakaznika ktery si ani nic neobědnal. ale možna si vzpomenu no..." Prohlasil hostinsky.

Keveak
Jelikož jsem zde byl asi brzy, nebo jsem v to alespoň doufal. Poohlédl jsem se po nějakém silnějším a kvalitnějším kusu dřeva. Vžy jsem měl zálibu ve vyřezávání dřeva ale nikdy jsem neměl mnoho času.

Jaijna

Muj výraz připomínal idiota. Vykulené oči, otevřená pusa. Něco teplého k pití. Mrknu na něj. Dál se poté rozhlížím hospodou. Sleduju okolí a všechny si důkladně prohlížím. Do teď po mě furt někdo střílel nebo jinak útočil. Začalo mě to vytáčet. Budu od teď asi ostražitější. Doufám že tu nežijou nějaký úchyláci jako byl Řízek. Jinak je všechny vykastruju a to do jednoho. Poté jsem se otočila zpět na hostinského s milým úsměvem ve tváři.

Keveak
dřeva zde kolem bylo poměrně hodně. netrvalo ale dlouho a začinala se tu roztahovat tma. zachvily venku určitě na nebi vyjdou hvězdy.

Jaijna
položil před tebe čaj s rumem. spiše ale byl citět po rumu než po čaju. holt sis vybrala něco tepleho ale ne co.
"Tak řikaš nějaky Cech plny blaznu a hlavně žen? něco mi řika že máš špatne zkušenosti s muži. ale možná jsem o něčem takovym slišel. Raideři sice to neni čistě žensky cech ale ženska komunita je tam važně zastoupena HolaHa! pffr... máj sidlo mimo Anvil v horach."

Jaijna

Posadila sem se na židličku a popíjela něco co mělo připomínat grog. Raideři. Vyklopila sem do sebe celý ten hnus a vstala. Děkuju. Na stole přistáli mince které lehce zacinkali o sebe a klapli o dřevěnou desku. V tu chvíli už by mě nikdo nenašel. Běh byla moje silnější stránka. Směr hory někam k nějakému cechu. Hlavou se mi zmítalo co jím asi mám říct ale upřímně jsem vůbec nevěděla co.

Keveak
Pozbíral jsem nějaké dřevo a zapálil si oheň. Následně jsem se dal do základních úprav toho nejlepšího dřeva co jsem pozbíral. Po Základním opracování jsem začal vytvářet hrubou siluetu humanoidní postavy a vytvořil jakýsi provizorní podstavec.

Keveak
Zabral ses do prace. když se tve dilo začinalo rysovat uslišel jsi vedle sebe divči hlas.
"Pěkná práce" vubec jsi ani nezaznamenal že k tobě někdo došel ale vedle tebe seděla Illerien a ohřivala si ruce od ohně.

Jaijna
uběhlo par hodin když jsi narazila na hory. vubec jsi nevěděla kde jsi nebo odkud jsi přišla. všude same hory. kdo vy kde začit a stale jsi neměla vybavu na horolezectvi.

Agronak

"A o nějaké alespoň přibližné pozici někoho, kdo by mi mohl poradit byste nevěděl?" Zeptal jsem se již na odchodu. Ať už odpověď byla jakákoli ve dveřích jsem jen mávl rukou na znamení díku a jelikož jsem se pravděpodobně zdržel déle než to bylo nutné, propásl jsem čas setkání. Nicméně jsem se poptal pár lidí, zda neviděli někoho kdo odpovídá popisu toho elfušíka a po chvíli jsem již běžel směrem k hornaté oblasti. Nad krajem začala pomalu padat tma a po chvíli jsem kousek před sebou viděl, jak se rozsvítil oheň. Zamířil jsem k tomu místu a viděl jsem zde dvě postavy uprostřed hovoru. Rozhodl jsem se, že se přikrčím a vyslechnu jejich rozhovor.

Keveak
"Děkuji." Řekl jsem upřímě. Udělal jsem poslední řez a uložil své zatím nedodělané dílo do vaku. "Přeji příjemný vešer slečno. Smím znát vaše jméno? Mé jméno je Keveak Windwolf." Zvedl jsem ruku na pozdrav a přátelsky se usmál.

Agronak
"Boužel" řekl ti jen s rozloučenim

Keveak
"Mužeš mi řikat Illerien. Tak to bude nejlepši" Prohlasila jen kratce a už se věnovala jen ohni.

Keveak
Tiše jsem se zasmál. "Mam pro tebe nabídku Illerien. Doslechl jsem se že si schopná ve stopování a já bych rád využil tvých schopností pokud ti to nebude vadit." Odepnul jsem si svůj plášť a poskládal ho do něčeho slabě připomínající polštář a položil si ho na zem. "Pokud budeš ochotná pomoci, zůstaň přes noc a ráno se můžem domluvit." Přiložil jsem do ohně a zalehl na zem. "Dobrou noc." Zamumlal jsem naposled a pohroužil se do lehkého spánku. V pravé ruce jsem podvědomě sevřel svou dýku...

Agronak

Pomalu jsem došel až do tábora, pokynul jsem Illerien na pozdrav a lehl jsem si kousek opodál.

Agronak a Keveak
Illerien stale zustavala vzhuru semtam přiložila do ohně když vy ste už usinaly.
Když ste se vzbudily Illerien stale byla na nohou přesněji seděla u dohořivajiciho ohně.

Keveak
"Stalker..." zamumlal jsem rozhořčením a pak jsem klidně vstal. Všim jsem si Illerien stále u ohně. "Zdá se že jsi zůstala..." Protáhl jsem se a hluboce se nadechl. Vyndal jsem z vaku rozpracovanou sošku a dal se do dalšího vyřezávání. Výtvor již získával proporce prastaré sochy která vždy postávala v místech kde jsem vyrůstal. "Co chceš za své služby?"

Agronak

Pomalu jsem se probral a napil jsem se. Vyndal jsem z vaku plakát a zkontroloval jsem, či jde opravdu o Illerien. Obrázek zdá se souhlasil a tak jsem usoudil, že bude vhodnější čekat, jak se ti dva rozhodnou.